Ikony moří: Manty zahaluje mnoho tajemství a ohrožují je lidé

Manty jsou tajemná stvoření, která sdílejí podobné znaky se žraloky, bohužel i stupeň ohrožení. Lidé manty ještě nestihli pořádně poznat a přitom jejich populace na planetě kvůli rybolovu stále klesá. 

Josh Stuart se v rámci svého výzkumu v nadaci Manta Trust zabývá popisem života mant, jejich hrozbami a je zároveň pyšný na nedávné úspěchy na cestě k jejich ochraně. Z jeho povídání je ale jasné, že o mantách ještě spoustu věcí nevíme. 

Manty jsou příbuzné rejnoků, kteří ale na rozdíl od mant žijí u dna a do otevřené vody se nepouštějí. To se týká vývojové větve, mezi které patří takzvaní skates, sting rays, electric rays nebo guitar rays. Mezistupeň ve vývoji pak tvoří eagle ray, cownose rays nebo bat rays, tyhle druhy už jsou schopné se pohybovat ve volné vodě a mají diamantový tvar, stejně jako manty. 

Ještě o jeden evoluční krok dál jsou manty. Rozpoznáváme devět druhů ze skupiny mobula rays a druhou skupinu tvoří manta rays. Tihle jedinci už se pohybují zásadně ve volném prostoru, u dna čas netráví a navíc se musí kvůli dýchání neustále pohybovat. 

Manty žijí v mořích a oceánech po celém světě a právě podle místa jejich výskytu rozlišujeme manty oceánské a útesové. Poznat se dají třeba podle bílých skvrn na hlavě, útesovým mantám tvoří bílá barva písmeno T, naopak oceánské mají pomyslné písmeno V. Na dolní části břicha u ocasu mají oceánské manty jen několik teček, zato mají tmavou barvu na okraji ploutví. Útesové manty mají tmavé tečky po celém břiše, jinak jsou zespoda celé bílé. Každá manta má z teček na břiše unikátní vzorek, díky kterému je mohou vědci identifikovat a sledovat.

Útesové manty dosahují maximálního rozpětí 4 až 5 metrů, průměrně jsou ale „jen” kolem tří metrů velké. Zato jejich oceánští příbuzní mají napříč běžně až 7 metrů. Manty mají nezvykle velký mozek v poměru k tělu, dokonce zřejmě největší z podmořských živočichů a nejen díky tomu jsou považovány za velmi inteligentní. V celém těle jim proudí studená krev, ale v mozku ji dovedou ohřát a zefektivnit tak jeho práci. Na vysokou inteligenci mant ukazují také sociální struktury a nevídaná paměť těchto oceánských krásek. 

Manty se živí planktonem a drobnými živočichy. Laloky na stranách hlavy používají k nahánění potravy do tlamy. Na Maledivách existuje místo, kde se krmí 100 až 150 jedinců najednou, vytvoří kroužením vír, který jim vtahuje plankton a další potravu přímo do tlamy. Díky kooperaci si tak manty ušetří spoustu práce. 

Nejčastěji lze manty spatřit na takzvaných čistících stanicích, kam připlouvají se nechat od specifického druhu drobných rybek očistit. Dokonce jim i otevírají tlamu a když rybky s prací skončí, zase je vypustí ven. Právě na těchto místech se s mantami setkávají i potápěči a tato setkání  si díky své vrozené zvědavosti a inteligenci zřejmě užívají. 

Manty žijí dlouhý život, podle některých vědců až padesát let. Námluvy mant jsou dechberoucí podívanou. Samička proplouvá kolem korálů a uhýbá před skupinou samců, kteří se s ní snaží udržet krok. Ten, který s ní zůstane jako poslední dostaně příležitost se jí zakousnout do levého křídla, společně vystoupají téměř k hladině a otočí se břichem na břicho. V této pozici jenom padají a těsně nade dnem se zase rozdělí. Na splynutí nemají příliš mnoho času. Manty rodí v závislosti na oblasti každé dva až čtyři roky a březí jsou 12 až 15 měsíců. Od březosti jim zůstávají jizvy na zádech. Mláďata se rodí asi 1,5 metrů velká a jsou okamžitě samostatná. 

Mezi přirozené nepřátele mant patří hlavně žraloci a místy i kosatky. Manty častou ze střetnutí s nimi vyváznou živé, ale pokousané. Mají však až magickou schopnost regenerace a přibližně za rok se jim i velký kousanec zacelí. Jediným skutečným nepřítelem tedy mantám zůstává člověk. 

Manty se rozmnožují velmi pomalu, za život mají méně mláďat než velký bílý žralok, který je považován za kriticky ohroženého. Rybáři přitom manty začali lovit manty ve velkém až relativně nedávno, a to pro jejich laloky a konce ploutví, které se na čínském trhu rozemleté na prášek prodávají jako tradiční medicína. Ve skutečných záznamech tradiční čínské medicíny ale k mantám žádné informace nenajdete. Shodou nešťastných okolností se totiž tento trend začal objevovat v místech, kde klesá poptávka a tedy i cena žraločích ploutví a rybáři si zázračné účinky mantího prášku zřejmě jednoduše vymysleli. 

Výzkum však ukazuje, že by mohlo být relativně snadné manty chránit. Výzkum v Indonésii v oblasti Raja Ampat odhalil, že manty krouží v jedné lokalitě. Sice jde o oblast stovky kilometrů dlouhou, ale tráví hodně času na místech, která jsou přísně chráněná a ochrana tak může být velmi efektivní. Indonésie už na tento výzkum pozitivně zareagovala na vládní úrovni a teď jsou na řadě země jako Mexiko, Peru nabo Srí Lanka, kde výzkum také probíhá.

Zdroj: Youtube.com/Manta Rays: Majestic and Threatened Icons/University of California Television (UCTV)

Foto: Adéla Beranová (archiv)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *