Jak se správně vyvážit, kolik olova potápěč potřebuje

Poučky říkají něco o výpočtu závaží podle tělesné váhy nebo zkoušení s prázdnou lahví na konci ponoru. Ale ruku na srdce, kdo jste něco takového reálně zkusil. Většina potápěčů olovo zhruba odhaduje a většinou nosí spoustu závaží navíc vlastně jenom tak pro jistotu. Pár kilo navíc nemusí být hned životu nebezpečných, ale výhody z toho taky žádné neplynou.

Proč řešit správné množství závaží a nepřetěžovat se?

Vzít si olova víc než míň je pohodlné řešení situace, když nedokážete správné množství sami určitě. Budete mít jistotu, že se zanoříte a nebudete nikoho zdržovat. Jenže z toho plyne spousta nevýhod.

S olovem navíc je daleko těžší se kontrolovaně zanořit, protože budete padat dolů jako kámen. Zároveň bude výrazně těžší se vyvážit, najít balanc a kontrolovat vztlak dýcháním, protože vaše plíce nemají kapacitu na kompenzování přetížení. Při vynoření se pak hrozně nadřete, nebo naopak vystřelíte nahoru.

Přetížený potápěč musí napouštět hodně vzduchu do svého BCDčka čili kompenzátoru vztlaku čili žaketu nebo křídla. Znamená to, že má BCDčko i v mělké hloubce hodně nafouklé a má velký odpor vody při plavání. To rovnou zvyšuje spotřebu vzduchu, protože plavání s nadměrným množstvím olova je makačka.

Nemalým problémem je taky bezpečnost, kterou olovo navíc rozhodně nezlepšuje. V případě problémů budete bojovat s velkou tíhou. Přetížení na ponoru máte větší pravděpodobnost, že kvůli špatné kontrole vztlaku někam spadnete, rozkopete dno nebo vystřelíte nahoru nebezpečnou rychlostí.

Smutné je, že nemálo instruktorů potápění si práci zjednodušuje tím, že svoje studenty záměrně přetěžují. Nechce se jim řešit přidávání nebo ubírání olova na hladině a raději pošlou svoje ovečky pěkně rychle ke dnu. Pro ně je to méně práce na začátku ponoru a jejich začátečníci to nemají moc šanci poznat.

Jak poznat, kolik olova potřebujete

Poučka říká, že s lahví na konci ponoru a vypuštěným BCDčkem byste měli mít hladinu zhruba v úrovni očí. Jenže množství olova řešíte přece před prvním ponorem na dané lokalitě. Na konci ponoru už si moc potápěčů nevzpomene na kontrolu, že byl jejich odhad správný a s odhadnutým množstvím olova tak vesele odpotápí i zbytek výletu.

V realitě je proto dobré si všímat dvou věcí. Na začátku ponoru byste měli jít s úplně vypuštěním BCDčkem rozumně rychle dolů. Nepadat jako velký těžký kámen, ani se nemuset zakopávat nebo od někoho nechat stahovat pod hladinu. Na safety stopu na konci ponoru byste se měli v pěti metrech pohodlně udržet s téměř vypuštěným BCDčkem. Jestli potřebujete ještě v pěti metrech těsně před koncem ponoru hodně vzduchu v BCDčku, máte pravděpodobně moc olova.

Kdo by chtěl mít olova opravdu přesně akorát, nechť se zkusí po skončení ponoru s 50 bary v lahvi znovu zanořit. Mělo by to jít velmi pomalu a v úplném výdechu. Pokud i s téměř prázdnou lahví s prázdným BCDčkem a ve výdechu padáte dolů jako šutr, máte olova zbytečně moc.

Co a jak ovlivňuje množství olova na potápění

Faktorů ovlivňujících množství olova je spousta, několik z nich je celkem objektivně pozorovatelných. Mezi ně patří tloušťka neoprenu, salinita vody a materiál lahve.

• Neopren – Čím silnější neopren, tím víc olova. Ale taky úplně nový a úplně vysušený neopren bude mít větší vztlak než starší a používaný kousek.
• Slaná a slanější voda – Že potřebujete víc olova do slané vody než do sladké, je asi jasné každému. Je ale dobré vědět, že třeba v Rudém moři je voda výrazně slanější než jinde na světě a tedy i víc nadnáší.
• Hliník versus ocel – Kromě velikosti lahve dělá velký rozdíl i materiál, ze kterého je vyrobená. Hliníkové lahve jsou vás začnou v druhé polovině ponoru nadnášet, proto je musíte zatížit zhruba dvěma až třemi kily navíc proti ocelovým lahvím. Jak jednoduše poznat hliníkovou lahev od ocelové? Hliníkové mají vždycky ploché dno, zatímco ocelové mívají zpravidla gumovou ”botku”.

Mezi další faktory patří i stavba těla. Velmi obecně se dá říct, že tuk nadnáší a svaly jdou ke dnu. Nicméně se najdou i velmi svalnatí potápěči, kteří stejně potřebují spoustu olova a naopak takoví ti měkčí s minimálním množstvím závaží. Roli hrají svým způsobem i zkušenosti. Zkušenější potápěči umí lépe pracovat se vztlakem a postupně se olova zbavují.

Nekašlejte na logbook

Když už se vám podaří vyladit množství závaží, zapište si tuhle informaci do logbooku. Poznamenejte si lokalitu, výstroj a množství závaží včetně jeho rozložení do zátěžových a trimovacích kapes. Až se budete příště potápět na stejné nebo podobné lokalitě, bude stačit se mrknout do záznamů a budete mít závaží vyladěné okamžitě.