Jak se potápí v teplých dánských vodách

„A kam pojedeme příště?” Ozvala se otázka na cestě domůz předchozí výpravy za dobrodružstvím pod vodou. Naše nedostatečná píle při studiu zeměpisu ve škole se projevila velmi patrně – rozhodli jsme se sezonu uzavřít vskutku stylově, v teplých vodách při pobřeží Dánska. 

Nastal plánovaný den odjezdu (počátek října), vozidlo bylo až po okraj naplněno standardním potá- pěčským vybavením doplněným několika bójkami, které jsou v cílové destinaci povinností, nafukovacím člunem, posádkou a hurá na sever! Do cíle, tedy do potápěčsko-rybářského kempu Glammel Ålbo poblíž Koldingu jsme dorazili po sympatických deseti hodinách na silnicích, a už se mohli lenivější z nás ubytovávat v rezervovaných chatkách, my ostatní jsme však rovnou zamířili na obhlídku břehu, u něhož je kemp situován. Mořské vody jsme se sice ze strachu z umrznutí končetin nedotýkali, přesto jsme byli i přes vysoká očekávání potěšeni nádherným panoramatem i množstvím lodí připravených k zapůjčení (90–130 EUR/den). O několik rozhovorů na recepci a pár otáček kompresoru později se i náš miničlunek pyšně houpal na jedné z mnoha připravených bójek a my se vydali za prvním ponorem přímo u kempu.

První dojem byl velice příznivý, voda mile překvapila nejen plnými čtrnácti stupni Celsiovými, ale také velmi slušnou viditelností, která ještě dala vyniknout velkému množství žahavých medúz, na něž je možné narazit v celé oblasti. Co se týče písčitého dna, je velice rozdílné od „klasických“ scenérií Egypta či Karibiku, na korály je sice chudé, zato však pokryté neuvěřitelným množstvím mořských hvězdic a slávek. I přes mírný proud se jednalo o velmi příjemný, pro mne osobně však dosti „ožehavý“ ponor. Během pobytu pod vodou totiž někteří z nás zjistili, že stačí i velmi drobná část tváře odhalená a medúzin třímetrový „chvost“ ji odhalí se škodolibou přesností, a že být popálen kopřivou není to nejhorší, co může člověka potkat. K tomuto tématu musím podotknout, že každý výletník za potápěním v Dánsku by měl být vybaven přinejmenším octem, který funguje proti požahání velmi obstojně, takže ve výsledku může být člověk jen spokojen – pod vodou je atakovanému jedinci hřejivé teplo na obličeji a na břehu ho nesnesitelné svrbění již po několika hodinách přejde.

Druhého dne, obaleni vynalézavě vytvořenými kryty na obličej, jsme se záhadným způsobem vměstnali do člunu a zamířili na doporučení místních severně od kempu. Podél břehu jsme se plavili až do chvíle, kdy jsme dorazili naproti orientačnímu bodu – malému ostrůvku uprostřed fjordu. Po pár minutách již byl gumáček zaparkován na břehu a výprava opět klesla ke dnu. K proklamované „amazing“ stěně táhnoucí se až do hloubky 70 metrů jsme sice nedorazili, krabí souboje, kterých jsme spatřili nespočet, však tento nedostatek téměř vynahradily. Také díky minimálnímu proudu a uchráněným obličejům mohu tento ponor zpětně označit za velice příjemný, chcete-li nenáročný. Za návštěvu také rozhodně stojí dříve zmíněný ostrůvek, u něhož jsme i my z dáli spatřili několik lachtanů, a kde se mají při troše štěstí nacházet i velryby. Při výpravách člunem rozhodně doporučuji dobře zkontrolovat úplnost a funkčnost výstroje, přesun na místo ponoru může trvat dlouho a například zapomenuté ploutve mohou celý výlet značně zkomplikovat.

Další navštívenou lokalitou, která stojí za zmínku, je oblast pod mostem u Middelfartu, k jejímuž dosažení bylo zapotřebí cca 30 minut jízdy vozem. Ačkoli jsme byli z místa připomínajícího širokou řeku zpočátku lehce zklamání, čemuž neprospěla ani jakási fabrika nacházející se hned vedle břehu, nenechali jsme se zastrašit a podél vody jsme vyrazili pár set metrů proti předpokládanému směru proudu. To se ukázalo být skvělým tahem, neboť již po vstupu do vody jsme zjistili, že tentokrát bude ponor poněkud živější – takzvaný tobogán. V hloubce přibližně osmi metrů začíná menší stěna pokrytá kraby i hvězdicemi, která se táhne po celé délce oblasti, dá se tedy považovat za umění ji přehlédnout. Musím se však zmínit, že je třeba se držet velmi blízko buddyho, protože stačí pouhá chvilička nepozornosti a díky proudu se setkáte až na břehu (pokud vůbec). Proto je potřeba mít před tímto ponorem už něco odpotápěno. Při dodržení základních bezpečnostních pravidel si však zkušenější potápěč ponor užije přímo ukázkově, s minimálním úsilím je možné driftovat podél stěny desítky metrů a vychutnat si podmořský život jako v pohyblivém kině.

Nemohu se také nezmínit o možnosti nočních ponorů, které odhalují nové druhy života v Severním moři. Z mé zkušenosti v této době prakticky zcela zmizí žahavé obludy, a potápěči si tak mohou konečně v poklidu užít také jisté množství ryb, které se jinak v těchto hloubkách (do 20 metrů) příliš nevyskytují. Rozhodně však méně zkušeným potápěčům nedoporučuji pokoušet štěstěnu na jiných lokalitách, než při břehu kempu, protože nebezpečí silných proudů by mohlo jinak krásný noční ponor proměnit ve velmi nebezpečnou „jízdu“.

Dalo by se psát ještě o dalších a dalších místech, ale neučiním tak ze dvou důvodů – zaprvé by písmenka zabírala příliš mnoho prostoru fotografiím, a předně se ideální divesajty nejlépe konzultují přímo na místě, majitel kempu se očividně velmi dobře vyzná, a může doporučit skvělá místa v závislosti na počasí, proudech, i na schopnostech a zkušenostech příchozích. Poslední den přišlo horlivé balení, nakupování nejrůznějších suvenýrů, srdcervoucí loučení s majiteli kempu, a už jsme byli připraveni vyrazit do našich teplých krajů. „A kam pojedeme příště?“ ozvalo se po chvíli v autě.

DÁNSKO

Potápění:

  • volné potápění bez přítomnosti lokálního divemastera
  • fauna i flóra velmi odlišná od tropických a subtropických oblastí
  • poněkud chladnější vody: 14–20 °C v závislosti na roční době
  • proud, s kterým je třeba rozhodně počítat
  • rezervaci v kempu je nejlépe zajistit s velkým předstihem

Do potápěčské brašny doporučuji přibalit:

  • bójku s vlajkou, která je povinností – v oblasti se pohybují velké lodě
  • člun, ten je ideálním dopravním prostředkem k většině lokalit v okolí – není-li k dispozici vlastní, v kempu existuje možnost jeho zapůjčení
  • ocet, účinný proti požahání medúzou

Kontakt na kemp:

www.gl-aalbo.dk
e-mail: camping@gl-aalbo.dk

Služby pro potápěče:

  • zapůjčení člunu 90–130 EUR/den

  • foukání lahví (cena za vzduch 0,45 EUR/l nebo 97 EUR/10 lahví bez rozdílu objemu)

Lokality:

Kemp Gl. Albo

Poloha: 55° 28′ 06,78″ N, 009° 40′ 50,56″ E

Dostupnost: Vstup do vody přímo z mola kempu, popřípadě z pláže

Popis lokality: Písek, chaluhy, hvězdice, platýzi, zajímavější je oblast od mola dále na jih.

Severně od Gl. Albo
Poloha: 55° 28′ 34,98″ N, 009° 40′ 09,26″ E

Popis lokality: V lokalitě jsou k vidění sítě a v nich nachytané ryby. Mraky hvězdic a mušlí.
Dostupnost: člunem z kempu

Best of Gl. Albo
Poloha: 55° 29′ 17,49″ N, 009° 38′ 51,07″ E (pouze orientační souřadnice, je třeba pátrat na břehu po stromu, který má osekané všechny velké větve)
Popis lokality: Nachází se naproti ostrovu Faeno Kaiv. Dle místních nejhezčí lokalita
v okolí, jdoucí až do cca 70 metrů. Jde o stěnu, na které jsou údajně krásně vidět geologické vrstvy podloží.
Dostupnost: člunem z kempu

Ostrov Faeno Kaiv
Poloha: 55° 29′ 26,68″ N, 009° 39′ 39,66″ E Popis lokality: V okolí ostrova jsou občas k vidění lachtani popřípadě velryby. Dostupnost: člunem z kempu

Most u Middelfartu
Poloha: 55° 31′ 30,07″ N, 009° 44′ 26,45″ E Popis lokality: Z kempu lodí nebo lépe autem. Poblíž se nacházejí obrovské nádrže (zřejmě na ropu či jiná paliva), u kterých je molo pro velké lodě. Lokalita je severně od dvou nenápadných zelených navigačních světel, umístěných na obou koncích mola. Vstup do vody je z pláže. Je třeba vyhodnotit směr proudu. U břehu je zpočátku dlouhá mělčina a poté se dno začne svažovat. Zhruba v 8 metrech začíná stěna, která je pokrytá hvězdicemi a kraby.
Dostupnost: autem (cca 30–40 minut jízdy), popřípadě rychlejší lodí z kempu

Autor a foto: Adam Švancar, poprvé publikováno v časopise Potápění (2009)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *