Petr Klier je pracovní potápěč s vlastní barokomorou

Říkají vám něco archeologické práce ve Vltavě? Nebo velké fotky historických skafandrů pod vodu? Nebo jste slyšeli o neobyčejných podvodních fotoaparátech? Ve všem má prsty Petr Klier, pracovní potápěč a nadšenec, který překvapuje nejen svou skromností, ale i úžasnými zážitky. Právě o ně se podělil na besedě, která se konala minulý týden v Divers Direct v Dejvicích. 

Mezi potápěčskou veřejností je Petr Klier asi nejznámější svými podvodními fotografiemi historických potápěčských skafandrů. Přitom pořídit zrovna takový snímek není vůbec jednoduché. Přípravy zaberou přibližně tři dny a samotné focení trvá celý jeden den. Fotka se přitom musí povést v podstatě napoprvé. „Skafandry jsou hrozně těžké a když v nich potápěč dopadne na dno, rozvíří kal a pak už není vůbec nic vidět,” vysvětluje Petr. 

Naprostá většina skafandrů je plně funkčních. „Zprovozníme i komunikaci, tu ostatně používá celý tým,” říká fotograf. Když se mluví o týmu, je řeč přibližně o deseti lidech, kteří u focení asistují. Třeba jenom blesků využívá Petr Klier pod vodou až šestnáct. 

Nejstarší skafandr ve sbírce má sběratel Petr Klier od firmy Dräger a je z roku 1915. Celou sbírku historických skafandrů, fotoaparátů, kamer a třeba i historické vzduchové pumpy budou už na jaře k vidění ve firemním potápěčském centru u Rakovníka, kam všechny zájemce srdečně zve. V centru bude taky k dispozici barokomora, jediné soukromé zařízení v ČR určené pro širokou veřejnost. Ve skalním masivu je vykutaný tři metry hluboký bazén, kde se můžete bezpečně zapotápět s technikou, kterou si v jeho sbírce vyberete. K dispozici jsou tu třeba i helmy Kirby Morgan. A přespat můžete taky ve skále. „Ale v hodně vyšperkované skále. Je tam normálně sprcha, elektrika i teplo,” láká Petr Klier.

Manželku pustil k devítimetrovému samci kosatky

Kromě historických pokladů z potápěčského světa se na besedě v Divers Direct mluvilo i o fotografování kosatek v Norsku. „Byli jsme tam v listopadu, kdy je relativně krátký čas na focení, jen několik hodin denně. Měli jsme ale obrovské štěstí, zažili jsme tam desítky kosatek, které jsme měli jenom pro sebe, to se jen tak nepoštěstí,” pochvaluje si Petr. 

Denně ujeli 70 až 80 kilometrů na gumovém člunu, aby kosatky vůbec našli. „Naštěstí jsme si nechali poradit od kamaráda. Ten nám řekl, že až je uvidíme dalekohledem, máme vypnout motor,” vypráví Petr. „Hned, jak jsme kosatku zahlédli, opravdu jsme vypli motor. A ona se najednou vydala strašlivým tempem proti nám. Před námi se otočila břichem vzhůru, obrovskou silou své ocasní ploutve udeřila do člunu a já měl pocit, že je po nás. Znovu už to ale neudělala. Jak jsme se později dozvěděli, je to vlastně to nejhezčí, co můžete zažít, protože nám ukázala břicho, a to je projevem naprosté důvěry,” dokončuje historku potápěč. 

Kosatky rozhodně nepovažuje za nebezpečná zvířata. „Manželka se potápěla kousíček od devítimetrového samce kosatky,” zdůrazňuje. 

Fotografování v Norsku ale není jenom pohoda a nadšení. Počasí se umí na potápěčích a fotografech pořádně podepsat. „Foukal nám silný vítr a občas bylo pocitově tak mínus padesát stupňů. To si pak člověk říká, co tam vlastně dělá, když ani pořádně neudrží foťák v ruce,” přiznává temnější stránku jinak idilické pracovní dovolené Petr. Jednou třeba museli nechat ve vodě kamaráda-fotografa 2 hodiny a odjeli. „Jinak to prostě nešlo,” říká zkušený potápěč. 

 Zajímavé je i to, že Petr Klier fotil některé snímky nad vodou na klasický kinofilm. „Jsou příležitosti, kdy jsou z nich fotky lepší. A navíc cena klasických fotoaparátů není tak vysoká a když mrzne, cáká vám slaná voda na stroj, musíte počítat s tím, že ho kvůli jednomu focení dost možná zničíte,” vysvětluje svoji úvahu. 

Náhodou našel anděla z mostu

Součástí Petrovy práce jsou i zjednodušeně řečeno archeologické ponory. Pro účely dendrochronologie sbíral třeba vzorky z Juditina mostu. „Opravovali jsme taky stovky let staré ledolamy, našli jsme dělové koule po Švédech a kolega Hynek Šorm objevil dnes už dobře známou sochu anděla. Přitom odborníci ani nevěděli,že ta nahoře není originál,” vypráví skoro pohádkové historky Petr Klier. Tak úplně pohádková práce to ale není vždycky. Někdy třeba musí jeho tým vyrazit a ometat košťaty kameny pod vodou, aby se zbavili kalu a ten pak nerušil fotky.” uzavírá svoje povídání Petr Klier a posluchači zůstávají mnohdy s otevřenou pusou zírat na neskutečně krásné fotografie.

Další povídání se zajímavými hosty v Divers Direct právě plánují a zveřejněné budou na webu divers.cz v nejbližších dnech.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *