Změňte jídelníček a pomůžete oceánům

Výzvou „Únor bez ryb“ se snaží britská nezisková organizace pomoct s ochranou našich oceánů. Vynecháním ryb z vašeho jídelníčku na 28 dní pomůžete hlavně zvýšit povědomí o problémech intenzivního rybolovu.

Naše oceány jsou v krizi způsobené globálním oteplováním, kyselejší vodou, znečištěním a ničením přirozených struktur. Největší aktuální hrozbou pro oceány je ale rybolov. Ročně se vyloví odhadem 1 – 2,7 trilionu ryb pro lidskou spotřebu. Nepočítá se ilegální rybolov, vedlejší výlov a ryby použité jako návnady nebo ty, které rybáři zabijí, ale nevyloví. Konečné číslo je tedy mnohem vyšší. Není divu, že je dnes na 90 % světových mořských zásob vyloveno nebo úplně vyčerpáno. Pokud s tím nezačnem rychle něco dělat, přijdeme zničujícím rybolovem o celý mořský ekosystém. Oceány přitom produkují 80 % kyslíku v naší atmosféře a jsou primárním zdrojem proteinů pro 3 miliardy lidí.

„Únor bez ryb“ vyzývá lidi po celém světě, aby jednoduše vynechali ryby a mořské plody ze svého jídelníčku alespoň na jeden měsíc. Cílem je vyvolat diskusi o široké problematice spojené s průmyslovým rybolovem a upřednostněním oceánů před vlastním pohodlím.

Třetina vylovených ryb je krmivem pro hospodářská zvířata. Proto se výzva zaměřuje na jídelníček složený z udržitelných alternativ. Svoje nápady a recepty můžete sdílet na sociálních sítích s označením #FishFreeFebruary.

„Ne všechny rybářské praktiky jsou špatné,“ vysvětluje zakladatelka projektu. „Správně vedené malé rybárny používající správnou techniku jsou udržitelné. Bohužel ale většina ryb z našeho jídelníčku pochází z průmyslových rybolovů, které často upřednostňují zisk na úkor naší planety. V některých případech jsou tyto firmy spojované i s vážným porušováním lidských práv, nucenou prací a obchodu s lidmi. Únor bez ryb si klade za cíl upozornit na tyto problémy, rozpoutat širší diskusi a přijít s řešením ku prospěchu lidí, zvířat i celého životního prostředí.

Vedlejší výlov

Spolu s tuňákem na váš steak rybáři velmi pravděpodobně vylovili mnoho dalších ryb, které nechtěli. Při výlovu tuňáků se do sítí chytí nepředstavitelné množství žraloků, delfínů, mořských ptáků a tažné sítě ničí obrovské plochy mořského dna.

Ochrana národními i mezinárodními zákony nemůže vedlejšímu výlovu zabránit. Rybáři tyto druhy sice nesmí dovézt do přístavu, ale jejich vedlejší výlov nikdo nereguluje. Hází je tedy zpět do vody, ať už živé nebo častěji mrtvé.

Sítě duchů

Rybářské náčiní končí v oceánech zachycené o skály a korálové útesy, rybáři je ztrácejí z paluby nebo v některých případech záměrně vyhazují rozbité a staré vybavení do moře. Tam se z něj stávají sítě duchů plující oceánem v proudech a přirozeně zajímají mořské živočichy. Každý rok se do sítí duchů zapletou miliony žraloků, rejnoků, delfínů, velryb, želv a dalších živočichů.

Nedávná studie odhalila, že 46 % tichomořského ostrova odpadků tvoří právě rybářské sítě. Brčka a igelitové tašky jsou příšerné, ale v porovnání s rybářskými sítěmi nenapáchají zdaleka tak velké škody.

Sítě duchů jsou tichým zabijákem, který v oceánech žije dlouho po návratu rybářů do přístavu.

Kuřecí od hovězího poznáte, ale co halibuta od tresky?

Velký problém komerčního rybolovu jsou také špatně označené druhy. Způsobuje to částečně vágní terminologie a na ni navázaná pravidla. Podle jedné studie byla třetina vzorků ze Spojených států označena jako jiný rybí druh. Špatně označené plody moře v restauracích a obchodech komplikují spotřebitelům volbu ekologických a udržitelných produktů.

Farmy nejsou žádná výhra

Zhruba 40 % zásobování mořskými plody a rybami pochází z farem. Díky nim se redukuje vedlejší výlov na minimum, bohužel to ale zároveň přináší spoustu ekologických problémů.

Farmy krevet patří mezi nejdestruktivnější formy rybaření. Farmy na krevety vznikají v přírodních oblastech mangrovových lesů, které jsou i tak pod obrovským tlakem. Mangrovy jsou důležitým ekosystémem pro zachycení a oddělení uhlíku z atmosféry, takže čištění těchto oblastí pro farmy na krevety způsobuje desetkrát větší uhlíkovou stopu než chov hovězího ve vykáceném deštném pralese.

Široce používaná hnojiva na bázi dusíku a živiny, chemikálie a pesticidy používané k urychlení růstu ryb mohou způsobit nedostatečné okysličení okolních vod. Oblasti s minimálním nebo nulovým množstvím kyslíku jsou pro ryby doslova nehostinné a nazývají se „mrtvými zónami“.

Rybí farmy jsou podobně jako třeba ty kuřecí známé pro náchylnost k nejrůznějším nemocem, které se mohou šířit do divoké přírody. Příkladem může být divoký losos Chinook v Kanadě, jehož populace se snižuje kvůli nákaze mladých kusů mořskou vší z nedalekých lososích farem.

Chcete se dozvědět víc a zapojit se do iniciativy „Únor bez ryb“? Mrkněte na web www.fishfreefebruary.com.

Napsat komentář