Potápění v opálových dolech na Slovensku už není jenom sen

Slovenské opálové doly jsou světově unikátní lokalitou a potápěči můžou konečně začít slavit. Zatopené části se právě otevírají veřejnosti. Zásluhu na tom má také Lukáš Ježek, který je součástí týmu potápěčů pracujících na zpřístupnění lokality a jejím dalším objevování. Proto nám udělalo velkou radost, když Lukáš přijal pozvání k rozhovoru pro Potápěčský magazín.

Jde o nejstarší opálový důl na světě a jediný opálový důl v Evropě. Zajímavý je geologií i chemickými procesy, které se odehrávají v zatopené části. „Mě vždycky nejvíc fascinují příběhy a ty jsou tady z hlediska historie hodně zajímavé. Opály ze Slovenska byly dokonce i v korunovačních klenotech Británie, než je vyměnili za jiné drahé kameny,” začíná svoje povídání Lukáš Ježek. 

Celé to začalo hledáním pokladu v chodbách dolu

Jako jeskyní potápěč a instruktor se Lukáš potápí se slovenskými potápěči Martinem Strmiskou a Andrejem Gašparem. „S klukama jsme se dozvěděli, že v opálových dolech je ukrytý poklad. Absolutně nás to nadchlo. Co může být víc, než hledat poklad někde pod zemí. Tak jsme si řekli, že natočíme dokument a hledání pokladu bude ústředním tématem,” směje se Lukáš. Film už je hotový a jenom řeší se distribuce. 

Jaký měl Lukáš pocit, když se na „opálových” poprvé potopil? „Nejprve jsem si myslel, že dostanu infarkt. Bylo tam tolik schodů a tak náročný přístup, že jsem kvůli tomu začal i víc cvičit. Teď už je samozřejmě připravená výrazně méně namáhavá cesta,” uklidňuje potápěče s úsměvem. Jakmile ale zanořil hlavu pod hladinu, byl už jen okouzlený výzdobou a barvami. „Převažuje tam oranžovo-žluto-hnědá barva, která je způsobená hydroxidy železa, ty jsou přitahované negativním nábojem stěn. Fascinovalo mě i to, jakým způsobem jsou tam dochované historické pozůstatky těžby. Různé kolejnice, schody, násypy a nářadí,” dodává. 

Výzdoba je sice křehká, ale tvoří se rychle. Není to jako v jeskyních, kde to může trvat i stovky až tisíce let. „Za dobu, co jsme tam byli, jsme mohli pozorovat, jak výzdoba roste, to mě fascinovalo. Vytváří se i pavučiny do stran. Kde se třeba malinko a pomalu pohybuje voda do stran, tam se limonit napojuje na sebe do boku,” říká Lukáš s rozzářenýma očima. 

Práce stěžovaly chemické procesy ve vodě

Voda v „opálovkách” má pH asi 3,5. „Je to poměrně málo a díky tomu spousta kovových věcí oxiduje. Na výstrojích to dalo zabrat nejen kovovým spojkám, ale třeba taky gumovým vakům na rebreatheru. Není to ale tak, že by se vám po jednom ponoru rozpadla výstroj,” uklidňuje zájemce o potápění v opálovkách Lukáš. 

Při natahování tras v jeskyních se běžně používají kovové kotvy. V „opálovkách” to právě kvůli specifickým podmínkám museli vymyslet jinak, aby se hned nerozpadly. „V jeskyních se taky často používají i tyčky, které se zapichují do dna. Tvrdé dno v opálovkách neumožňuje ani tohle řešení,” vysvětluje Lukáš situaci. Ani na stěnách nebylo za co lana vázat. Nejsou tam žádné výběžky a výzdoba je extrémně křehká. „Takže jsme na úvazy použily kameny ze sutě, které jsme někde podle potřeby ručně rozmístili,” vzpomíná na nemalou dřinu Lukáš. 

Několik kilometrů tras pro certifikované potápěče 

Aby se mohli do opálovek podívat potápěči, trvaly přípravy několik měsíců. „Natáhli jsme trasy, udělali bezpečnostní východy a zjednodušili přístupovou cestu. Pořád je tam ale dost věcí, na kterých budeme dál pracovat,” popisuje Lukáš. 

Zatopená jsou celkem čtyři patra dolů a v nich je asi pět kilometrů chodeb. Aspoň o tolika se ví z průzkumných ponorů a poměrně přesných těžebních map. Pro potápěče je zpřístupněných několik okruhů, které jsou barevně vyznačené vodící šňůrou.

Na ponory půjde s potápěči vždycky průvodce. „Certifikovaní jeskyní potápěči si můžou udělat ponor a průvodce poplave za nimi. Musíme mít jistotu, že tam nebudou dělat nic, co by neměli a zároveň tím zajišťujeme bezpečnost,” vysvětluje Lukáš. Doporučuje mít i nějaký technický kurz, protože se tam snadno dá nasbírat dekomprese. Nejhlubší část má 67 metrů, ale hladina pořád stoupá. „Nejzajímavější části jsou do 30 metrů, aspoň pro lidi, kteří tam budou poprvé. Je tam nejzajímavější výzdoba a pozůstatky těžby,” dodává Lukáš.