Královské potápění v Jordánsku

O Rudé Moře se dělí Egypt, Izrael, Jordánsko a Saúdská Arábie. Poslední ze jmenovaných je v našich končinách dost neprobádaný svět, nad vodou i pod ní. Naopak Egypt již alespoň jednou navštívil téměř každý z nás potápěčů. Izrael má několik potápěčských bází a nějaké korály tam asi taky budou, ale na deseti kilometrech pobřeží není moc co vymyslet.

Nebo ano? Sousední Jordánsko má asi jen 25 kilometrů pobřeží, z čehož velkou část zaujímají pláže pod „hlavním městem“ jordánského pobřeží, arabským dvojčetem Eilatu, městem Aqaba, a velké přístavy pro tankery a kontejnery, od kterých se raději držíme dál. 

Nedaleko hranic ze Saúdskou Arabií, přibližně 10-15 minut jízdy od Aqaby, ale leží tři zátoky s přibližně pětadvaceti lokalitami, z nichž jsme navštívili pět. Do Aqaby jsme vyrazili na prodloužený víkend s Ryanairem z Vídně asi za 100€. Původní plán letět za 20€ s Wizzairem zkrachoval na straně aerolinky, ale pořád je to jen zlomek ceny za cestu do Egypta, kam jet na prodloužený víkend ekonomicky nedává smysl. Když se teď koukám na termíny na leden a únor, dá se dostat i na 40€. Priority boarding, který sám o sobě není potřeba, dokoupíte za 20€. V jeho ceně je totiž příruční kufr. Do batohu a malého kufru se nenáročný potápěč celkem obstojně poskládá, a co nutně nepotřebujete mít svého, můžete zapůjčit na místě. Připlácet za velké dvacetikilové zavazadlo se při pár dnech spíše nevyplatí.

Aqaba je taková menší Hurgáda. Můžete tam bydlet v resortu s all-in, je jich ale málo a jsou poměrně drahé. Nebo můžete za 25€ na noc za dvojlůžák spát v centru, kde je všechno – restaurace, trhy, obchody, banky, a desítky divecenter. Podle hodnocení jsme vybrali jedno z nich – Coral Garden – jako parťáka pro naše rekreační ponory a nemohli jsme vybrat lépe.

Určitě znáte egyptské a chorvatské ceníky: příplatek na ochranu přírody, příplatek za použití mola, příplatek za každý potápěcí den, příplatek potápění na vraku XY, příplatek za příplatek. Příplatek za fotky. Z ceny 20€/ponor se pak snadno vyšplháte poměrně vysoko. Coral Garden na to jdou obráceně. Cena je za ponor, dva nebo tři za den. Platí se rovnou, každý den, žádné nekonečné počítání na konci, kdy ani jedna strana netuší, jak je na tom. A ta cena obsahuje vše, i vybavení, kvalitní a nové, a stovky fotografií, které se svolením autora přikládám k tomuto článku. Z vlastního GoPročka logicky lepší nemám. 

Co si přivezete s sebou je na vás, my měli skoro všechno, jen neopren a ploutve se nevešly do kufříku. Jediné dva příplatky jsou za potápění z lodi a za noční ponor. Neopren a ploutve jsme vyhodnotili jako nejmenší zlo. U BCD chci přesně vědět, kam šáhnout, automatiku chcete mít vlastní servisovanou, vlastní maska je taky prostě lepší. Boty jsme brali především kvůli tomu, abychom měli lepší argumentační pozici v případě, kdy by nám chtěli dát bazénové ploutve (což se nestalo, ale bohužel se to občas stává). No a pak chcete mít různé serepetičky a hejblátka: počítač, kompas, kamera, bójka, karabiny, světla,… takové ty věci, které vám ve standardu nepůjčí asi nikde, a chcete je mít prostě vlastní, vyzkoušené.

Podobně jako v Dahabu se drtivá většina přesunů na ponory realizuje autem, ovšem méně punkovým. Naše mělo třeba i parkovací kameru, zatímco v Dahabu není ve standardu ani tachometr. Všechno se ve městě naloží a doveze na pláž. Případně pak na loď – některé lokality, např. letadlo TriStar, jsou dostupné pouze z moře. Ne že by byly daleko od břehu, ale na břehu je nějaký průmyslový areál a není tam příhodný vstup.

První dva ponory v sobotu máme z lodi. Klasický day-boat jako v Egyptě, jsme tady dvě nezávislé skupinky: já, můj buddy Patrik a Korejka pracující v Ammánu, a dva techniční potápěči z Izraele se svým průvodcem. Potápíme se nejprve na vraku libanonské nákladní lodi Cedar Pride. Loď je v netypické poloze na boku, nabízí několik vstupů a v jednom místě vzduchovou kapsu, pro nezkušené jasně označenou cedulí o nedýchatelném vzduchu. Nedávno tam došlo k incidentu freedivera, který se nadýchal místního „vzduchu“, což mu neudělalo dobře cestou nahoru a omdlel. Taky si mohl uhnat šikovné barotrauma plic.

Další ponor máme u nedávno (2019) ponořeného letadla TriStar (Lockheed-1011), což je netradiční americké třímotorové letadlo s kapacitou až 400 pasažérů. Za mě asi nejlepší vrak, který jsem zatím měl možnost navštívit. Jednak proto, že to vlastně není vrak ve smyslu ztroskotání, a tak je ve výborném stavu. Druhak proto, že jsem fanouškem létání a proplavávat si velkým dopravním letadlem pro mě byla dvojitá zábava. 

Na lokalitě asi 200 metrů severně od nás kotví taková luxusnější jachta. A dva policejní čluny. Král. Jordánský král je fanda do adrenalinu. Prý kdysi projel Kalifornii na Harleyi, teď je fanda hlavně přes vodní sporty. Přizpůsobuje si místní lokality obrazu svému. Když někde našel zaparkované vyřazené dopravní letadlo, nechal ho sem potopit. Guide nám tvrdil, že vždycky když přijede na lokalitu, jdou na ponor dva agenti ochranky. Prohlídnou, že tam nikdo není, a pak teprve může vyrazit jeho výsost. Se svým buddyguardem. Měli jsme docela kliku, že se zrovna potápěl o kus dál, jinak bychom asi museli vyklidit pole. 

Odpoledne máme chvilku na rychlé vysycení a před pátou se vracíme na základu a teď už pokračujeme autem, zpět k vraku Cedar Pride, na noční ponor. Víme, co můžeme čekat, ale znáte to: noční ponor na stejné lokalitě je vždycky trochu jiný. Takový… lepší. Moře je živější, barvy jsou barevnější. A průvodci obezřetnější. Máme domluvené maximum 18 metrů, máme s sebou jednu Němku, která s vlastní instruktorkou dokončuje AOWD a je to její první noční ponor. Instruktorka je Ruska, Nataša, a její svěřenkyně je taky Nataša. Aby se to nepletlo. Náš guide je Ismail řečený Izzy. Jak sám říká, „it is Izzy to remember“.

Druhý den Izzy pojal jako vojenské cvičení. Sedm let služby u jordánského vojenského letectva se na něm trochu podepsalo, ale v dobrém. Vypráví historky z vojny, i o technice, kterou navštívíme, a dává nám povely. Začínáme vojenským muzeem, které před dvěma lety nechal jordánský král zřídit. V hloubce od 5 do 25 metrů jsou hezky v řadě za sebou na mírném svahu umístěny muzeální kousky vyřazené techniky, které pod vodou hned tak nenajdete: džípy, bojová vozidla, lehčí tanky, houfnice a vrtulníky. Pomalu se do nich pouští příroda a na řadě z nich jsou už hezké korály a sasanky, které pomalu začínají okupovat párečky klaunů.

Čekal jsem, že prostě vysadili techniku na místě, kde je písek, nic zajímavého, ale není to tak. Přestože je technika umístěna citlivě, aby nic nepoškodila, na písek, všude kolem jsou menší i větší shluky korálů a cesta ze břehu k muzeu rozhodně není nudná. Nikde jsem neviděl tolik nahožábrých potvůrek za jeden ponor jako právě tady. Na větších pásech mořské trávy můžete zahlédnout tu a tam želvu.

Druhá dnešní lokalita je Nový, tzv. Oliverův, kaňon. Populární lokalita pro výcvik, ale stále hezká i pro zdatné potápěče. My jsme tu měli trochu smůlu, že slunce přikryl mrak a ponor tak nebyl úplně to pravé ořechové. Situace se zlepšila, až když jsme dosáhli možná nejslavnějšího místa místního pobřeží, obludně velkého tanku, který tady je nejdéle a je tedy nejdéle obýván různými živočichy. Díky své hloubce 5 metrů je populární mezi šnorchlaři, mezi potápěči je to pak nejrychlejší safety-stop, jaký zažijete: tři minuty vám z počítače uplynou jako nic.

Poslední lokalita je vrak amerického armádního letadla Lockheed C-130 Hercules. Přestože byl spuštěn v roce 2017 v poměrně dobrém stavu, byl v roce 2019 poškozen velkou bouří a vlnobitím. Díky své malé hloubce asi 15 metrů došlo rozlomení na dvě části, kolapsu středové části trupu a tak se dá vrak penetrovat jen omezeně. Jeho menší části pak najdete i desítky metrů daleko. Přes svůj zhoršující se stav patří k velmi oblíbeným. Tady naše prohlídka končí, musíme vysytit a zítra nás čeká let do Vídně a noční přesun domů. Vyšlo nám to krásně. V pondělí totiž víkendové bezvětří vystřídal nebývalý vichr a divecentrum z bezpečnostních důvodů zrušilo celý plánovaný program. Nevadí. Určitě se sem ještě vrátíme. Mnoho převážně korálových lokalit jsme dosud neobjevili, a místní král jistě do zátok nechá spustit další atrakce. Pro sebe, i pro další vyznavače našeho oblíbeného, mokrého a občas i studeného sportu. Byť v Aqabě měla voda 24°C v půlce prosince, a to se o studené vodě nedá mluvit.

Jordánské pobřeží je sice krátký, ale poměrně neobjevený potápěčský ráj, na dosah letadlem za malý peníz, a hlavně v zimě, kdy my mokroneoprenoví potápěči nemáme do čeho kopnout. Obrazně řečeno. Ideální pro ty, kteří s potápěním teprve začínají a chtějí si hned po kurzu OWD užít krásné lokality, tak i pro ostřílené rudomořské vlky, kteří v Marse znají každou zátoku a Hurgáda jim přijde vypotápěná.