Jak se potápí s PFO a proč je lepší o něm vědět

Malý otvor v srdeční přepážce síní může u potápěčů způsobit pořádnou paseku. Hlavně ve chvíli, kdy o něm nevědí. Třeba jako já. Od chvíle, kdy se potápím mě po ponorech bolela hlava a byla jsem unavená. Ale až letos se projevily další příznaky dekompresní nemoci, což mě dovedlo přes dvě vyšetření až na operační sál. 

Foramen ovale patens (PFO) má odhadem až třetina dospělé populace a u potápěčů může vést k dekompresní nemoci i při dodržení všech správných potápěčských postupů. Na Potápěčském magazínu jsem už psala o Ondrovi Kopřivovi, který skončil kvůli PFO v barokomoře v Egyptě. To jsem ale ještě nevěděla, jak moc se mě to týká. 

Může se projevit až po stovkách ponorů

Potápění jsem propadla už před pár lety, dneska se jím dokonce živím. A celou tu dobu jen s nepatrnými potížemi. Po některých náročnějších ponorech mě bolela hlava, někdy opravdu hodně. Ale přičítala jsem to ze začátku nezkušenosti a stresu, pak jsem si říkala, že je to prostě vyčerpání a když zapracuju na fyzičce, bude to v pohodě. Takhle jsem napotápěla zhruba 350 ponorů a udělala bezpočet bazénových lekcí v rámci výuky. 

Loni na podzim jsme vyrazili s partou kamarádů a studentů na Maltu, učit kurz Dekompresního potápění a užít si parádní vraky kolem Malty a Goza. A nejen proto, že šlo o výcvikové ponory, jsme dodržovali všechny postupy naprosto precizně, já sama jsem zůstávala na dekompresních zastávkách s posledními studenty s těmi nejpřísnějšími počítači. Výstup jsme ve všech případech provedli v podstatě ukázkově. A přesto mě po některých ponorech trápila už nejen bolest hlavy, ale extrémní únava a novinkou byla bolest v oblasti břicha, jako kdybych měla modřiny. 

Doteď nechápu, že nás to netrklo a vlastně se za to stydím. Ale zase jsem přišla s teoriemi o trochu těsnějším neoprenu a celkové únavě. No a měsíc nato jsme odletěli do egyptského Dahabu. Celý týden jsem se potápěla s nitroxem, který mi už dřív zmírňoval bolest hlavy. Jen na ponory na Blue Hole a Canyon jako instruktoři většinou chodíme se vzduchem pro případ, že by se některý ze studentů nedopatřením „propadl” do větší hloubky a my bychom museli za ním. 

Úplně dobře mi nebylo, ale já blondýna pitomá šla ještě na noční ponor, protože jsem učila kurz a studenti se těšili a co bych neudělala pro svoje studenty, že… No a večer už jsem neměla jen modřinový pocit, ale po celém břiše jsem měla modrofialové podlitiny, závrať jako blázen a nesnesitelnou bolest hlavy. Nitrox na souši trochu pomohl. 

Umřít kvůli potápění ještě nechci, hurá za doktory

Po návratu do Čech jsem se rovnou objednala na vyšetření PFO, protože mě něco trklo a napadlo mě, že by to mohlo vysvětlit moje problémy. Vlastně jsem si byla už skoro jistá. No a světe div se, vyšetření odhalilo nemalé PFO. 

První vyšetření se provádí jednoduchou metodou detekce mikrobublinech vstřebatelného CO2 v mozku za pomocí ultrazvukové sondy přiložené ke spánku. Prostě napíchnou kanylu do ruky, lehnete si na záda, nohy nahoru a na pokyn doktora zatlačíte jako při vyrovnávání tlaku v uších. Sondou vám při tom jezdí po spánku a hledá bublinky. 

Protože u mě je našel, poslal mě na druhé – echokardické vyšetření pomocí jícnové sondy, které už není zase tak příjemné, ale dá se zvládnout. Tam se PFO potvrdilo a už jsem si domlouvala termín jeho uzavření. Tady přichází dobrá zpráva, uzavření PFO je nejen možné, ale z mého pohledu pacienta vlastně docela jednoduché, rychlé a hlavně celý problém beze zbytku vyřeší. 

PFO se uzavírá maličkým implantátem, doktoři mu říkají okludér. Zákrok se provádí při vědomí přes tříslo, ale dají vám „oblbovák”, takže se to dá tu chvilku zvládnout. Celé to trvalo asi patnáct minut. Pak už jen ležíte na oddělení s pytlem písku na třísle a čekáte, až to přestane téct. Ještě večer jsem mohla vstát a ráno po kontrole ultrazvukem jsem šla domů po svých. Jediné omezení se vztahuje na tříslo, kde se udělá asi každému modřina a ranka se musí zatáhnout. Do týdne už jsem fungovala normálně, po dvou týdnech jsem se potápěla v jámě a tři týdny od zákroku jsem byla na mělkém pohodovém ponoru v lomu. Půl roku budu brát léky na ředění krve, k nim se ale u mě neváže žádné potápěčské omezení. 

Na základě doporučení doktorů se ještě zhruba čtyři měsíce budu při potápění chovat, jako kdybych PFO stále měla. Což znamená jeden ponor denně, maximálně do 18 metrů a hlavně ne opakované ponory. Po uplynutí téhle doby ze mě bude úplně zacelený potápěč. 

Rozhovory s dvěma potápěči, kterým PFO doktoři taky odhalili: 

Jak jste přišli na to, že máte PFO nebo proč jste šli na vyšetření? 
Dan: Na vyšetření jsem šel z vlastní iniciativy, abych zjistil, jaké riziko pro mě PFO je.
Eliška: Často mě bolela hlava po ponorech, ale šla jsem tam především kvůli prevenci, chtěla jsem si být jistá.


Dane, co ti našli a co ti doporučili? 
Dan: Překvapení bylo velké, zjistili prý úplně malinkatou dírku, která by prý neměla být významná. Po konzultacích s odborníky vím, že riziko je velmi nízké. Přesto ve zprávě je, že mám dělat jeden ponor denně jako rekreační potápěč, přísně dodržovat dekompresní profil, dostatečně se hydratovat.


Proč ti nedoporučili chirurgické uzavření? 
Dan: Zákrok nebyl doporučen z hlediska nízkého rizika, prý takto malá PFO nezavírají.


Měl jsi nebo máš nějaké potíže při potápění?
Dan: Nikdy jsem neměl žádné potíže po ponoru, pokud mi třeba nezateklo do sucháče 😀. A byl jsem si v podstatě jist, že se nic nenajde, když si vzpomenu kolik blbostí jsem po ponoru byl schopen dělat. Stačí například vyjít po ponoru schody na Horce 🤦‍♂️ s plnou zátěží.


Eliško, tobě zákrok doporučili. Jak to probíhalo a jak dlouho trvala rekonvalescence? 
Zákrok byl hotov během chvíle, ale rekonvalescence trvala okolo dvou měsíců. Měla jsem problém, že se doktorům po operaci nedařilo zastavit tok krve a po čtyřiadvaceti hodinách hodinách se rozhodli, že mi ranku budou muset zašít. Pak jsem dva týdny nemohla bez bolesti kvůli podlitině v třísle sedět. Hodně jsem se zadýchávala i při běžné chůzi kvůli nedostatku červených krvinek. Cvičit jsem nemohla, ani se potápět, protože jsem nestačila s dechem. Po dvou měsících se to začalo spravovat.


Potápěla ses už po provedení zákroku? Cítíš nějakou změnu? 
Už se potápím a nevidím žádný rozdíl kromě toho, že mě většinou po potápění nebolí hlava.


Co byste vzkázal potápěčům, kteří se bojí nechat vyšetřit?
Dan: Dneska se na dívám tak, že bych vyšetření zavedl povinně při podání žádosti o potápěčskou kvalifikaci. Aby každý věděl, co si může, nebo nemůže dovolit. Například potápěčská safari, kde je více ponorů denně můžou být velkým problémem pro někoho s PFO.
Eliška: Pokud chtějí pokračovat v potápění, každý by si měl dojít na vyšetření PFO. A pozor na bolesti hlavy. 

Problematikou PFO u potápěčů se zabývá pan doktor Tomáš Honěk a tohle k tomu píše v informačním letáku: 

Vážení přátelé, jak možná víte, malý otvor v srdeční přepážce síní foramen ovale patens (PFO) je pozůstatek embryonálního oběhu. Dokud dítě nedýchá, zkratuje žilní krev z pravé síně doleva do systémového oběhu. U dospělých se PFO vyskytuje až ve 20 – 30 % (četnost záchytu je ovlivněna způsobem vyšetření). PFO může způsobit mozkovou mrtvici, migrénu a je známo, že potápěči s PFO se vystavují většímu riziku neurologické formy dekompresní nemoci, tj. vyplavení bublinek otvorem v srdci (PFO) do tepenné krve a mozku, a to i při dodržení správné dekomprese a bez plicního barotraumatu. Nejčastější příznaky jsou nadměrná únava, poruchy vědomí, snížení citlivosti a pohyblivosti končetin po vynoření. Je tato obava opodstatněná? Náš lékařský tým v rámci výzkumného programu prokázal, že dokážeme diagnostikovat PFO v 97 % jednoduchou metodou detekce mikrobublinek vstřebatelného CO2 v mozku za pomocí ultrazvukové sondy přiložené ke spánku. Pokusy v barokomoře nám potvrdily, že riziko mikrobublinek v žilní krvi je při dodržování tabulek jen minimální. Přesto by každý aktivní potápěč měl o existenci PFO vědět hned z několika důvodů: Za prvé pro správnou interpretaci jiných potíží, dále kvůli katastrofickým následkům pravolevého zkratu při nucené rychlé dekompresi nebo jiných nehodách (těm se majitel PFO raději vyhne) a v neposlední řadě proto, že u malého počtu jedinců objevíme větší otvor, který je s potápěním neslučitelný a při současném stavu medicínu indikován stejně ke katetrizačnímu uzávěru (provádí prof. Veselka ve FN Motol). Potápěč s PFO musí dbát zvýšené opatrnosti při potápění (omezení hloubky i času pod vodou). Prevence je vždy lepší, než řešení komplikací.

Kontakt:

Telefon: 224 934 410
Na Struze 6, Praha 1
www.kardioamb.cz