Musíte věřit kompasu, říká mistryně ve sportovním potápění Hana Skružná

Medaile ze sportovního potápění vozí Češi z evropských i světových šampionátů. Že jste o tomhle sportu nikdy neslyšeli? V rozhovoru pro Potápěčský magazín nám ho přiblížila evropská medailistka Hana Skružná. 

Soutěže ve sportovním potápění mají několik různých disciplín na nádech, ale závodí se i v plavání s potápěčským přístrojem. „Do roku 1970 to byl víceboj plavání s ploutvemi a orientace pod vodou, pak se tyto dvě disciplíny oddělily,” vysvětluje mistryně Evropy ve sportovním potápění Hana Skružná. V bazénu se plave s přístrojem většinou s monoploutví, ale jsou i disciplíny se dvěma krátkými ploutvemi na různé vzdálenosti, v podobných disciplínách jakoplavci. 

Jde o přesnost a rychlost

Pro nás přístrojové potápěče je asi nejzajímavější disciplína zaměřená na orientaci pod vodou, která se plave v otevřené vodě. „Je to vlastně jako orientační běh pod vodou, musí se hledat a obeplouvat bóje a jde o přesnost i rychlost,” přibližuje sport host podcastu. „Plave se ve volné vodě, kde pořadatel postaví trať a závodníci ji pak proplouvají,” dodává. Jednou z disciplín je takzvané „Mkurz”. Závodníci v něm musí obeplout co nejrychleji tři bójeve správném pořadí a v cíli je důležitá přesnost.

„Další disciplína je hvězda, která kombinuje přesnost i rychlost. Závodníci musí najít a obeplout různě rozmístěné tyče s bójemi v časovém limitu 15 minut a 20 sekund,” popisuje Hana Skružná další disciplínu. 

Závodí se s přístrojem, sportovci mají hliníkové lahve, které neovlivňují kompas. „Používáme automatiky Poseidon, nic lepšího není. Kromě jiného mají výhodu výdechového ventilu na stranu, takže bubliny nejdou do výhledu z brýlí,” vysvětluje Hana. Láhev s automatikou se vkládají to laminátového kokpitu, kterému říkají dělo. „Na něm je připevněn kýl s kompasem a dálkoměrem. „Trenér na břehu zaměří trať a závodníci si zaměří trať a pak v daném intervaluněkolika minut startují. Rozhodčí jsou na loďkách u jednotlivých bodů a závodníky kontrolují,” popisuje průběh závodu Hana. Každý závodník má na sobě přivázanou bójku s lankem, která slouží jako bezpečnostní prvek, kdyby se závodníkovi něco stalo a zároveň podle ní rozhodčí kontrolují správnost proplavané tratě.

Hanku osobně baví asi nejvíc disciplína zvaná „Monk”, kdy si závodník musí podle mapy pod vodou vypočítat vzdálenost i kurzy mezi jednotlivými tyčemi. „To je asi nejtěžší a nejkrásnější disciplína,” říká. 

První zlato z mistrovství Evropy přivezla Hana Skružná

Závodí se i v družstvech, kdy se až čtyři členové jednoho týmu musí potkat u daných bodů. Je to taková štafeta pod vodou. Právě i v téhle disciplíně získala i Hana Skružná zlatou medaili na mistrovství Evropy v roce 1972 v Holandsku. „Byla to první medaile mistra Evropy, kterou kdy Československo získalo,” dodává. Kromě této disciplíny získala Hana Skružná zlato také ve slalomu kolem pevných tyčí a stříbro z dvojboje. 

Na šampionátu byla tenkrát hodně špatná viditelnost, bílá až mléčná voda. V takových podmínkách měli závodníci malý trik pro zjednodušení orientace pod vodou. „Pouštěli si velkou bublinu, kterou se vypustili k hladině a v ní se pak odrazila bílá bóje s červenou vlaječkou na jejich vršku,” popisuje Hanka. 

Špatná viditelnost na soutěži komplikovala i dvoučlenné sjíždění, ze kterého Hana spolu s Alenou Kalčíkovou nakonec přivezly zlatou medaili. „Jedna vyrazila, našla bóji a pak mohla vyrazit druhá. Kvůli špatné viditelnosti pořadatelé umožnili, aby závodnice vykoukla nad hladinu a tím odstartovat další,” vypráví Hanka. Československému týmu to pomohlo nejen kvůli špatné viditelnosti, ale i chybě trenéra. Řekli Aleně, že tam má chybu, ale už to nestačili opravit. Takže ona dojela, okamžitě se vynořila a já vyrazila na další trať, to nám trochu pomohlo,” dodává detaily ze soutěže Hana. 

Člověk musí věřit kompasu

Plave se v jezerech a lomech a viditelnost hraje při závodech velkou roli, hodně se díky ní mění rychlost závodníků při hledání bójí. „Ideální viditelnost je 2 metry a víc. Když se plave ve špinavějších vodách, musí být člověk opravdu dobrý v orientaci. Jeden stupeň na kompasu je na 100 metrech odchylka 1,7 metru. Když se člověk takhle splete, musí pak bóji hledat pomocí různých hledacích technik, do kruhu nebo do čtverce, každý má svůj způsob,” popisuje trenérka tohoto sportu. Nejdůležitější je podle ní věřit kompasu a hlídat si vzdálenost. V začátcích závodů v orientaci se měřila vzdálenost i podle počtu kopů. „Věděla jsem například, kolik kopů mám na 100 metrů,” dodává. 

Hana začínala jako plavkyně, po krátké pauze se v 19 letech náhodou dostala k soutěžení v plavání s přístrojem. „Plavala jsem dobře a vyhrávala v disciplínách na rychlost, moc mi nešla ta orientace, která byla ale dobře bodovaná. Tak jsem si říkala, že se to musím naučit, abych si to aspoň tolik nekazila,” říká Hana. 

Do nedávna trénovala Hana juniory právě v orientaci. „Děti nejprve plavou na rychlost bez přístroje a až od 15 let se můžou začít věnovat právě i orientaci pod vodou,” vysvětluje trenérka. „Bohužel to není levný sport a technika a výstroj jsou finančně náročné,” dodává. V dnešní době se sportovnímu plavání na orientaci věnuje zhruba 40 lidí v Čechách a mezi přibližně dvanácti státy převážně z Evropy. Naši závodníci stále excelují, vozí medaile ze světových i evropských šampionátů. Soutěžení v přístrojovém potápění se věnuje i syn Hany Skružné, takže tradice zatím v rodině zůstává.