Poslání k pos*ání: Hanka zachraňuje stovky tisíc želv ročně

Naučila se indonéštinu, měsíce žila na opuštěném ostrově, posílá přes 100 tisíc korun každý měsíc do Indonésie na ochranu želv a veškerý svůj volný čas věnuje dobrovolnické práci. Hana Svobodová dokázala vlastními silami neskutečné věci, za její snahou nestojí žádná velká organizace. Prostě provozuje želví centrum na několika malých ostrůvcích v Indonésii, které jsou pro želvy shodou okolností jedny z nejdůležitějších na světě. 

Svoji první želvu dostala Hanka za vysvědčení v první třídě a pak už se to s ní táhlo. Na gymplu vyrazila jako dobrovolník do Mexika, želvy byly tématem jejích prací na vysoké škole, na kterou pak navázala přímo v Indonésii. 

Naučila se jazyk

„Indonéské velvyslanectví v Praze vypisuje každoročně program pro zájemce ve věku do pětatřiceti v jehož rámci můžete odjet do Indonésie studovat jazyk a kulturu,” popisuje Hanka začátky svého působení ve čtvrtém nejlidnatějším státě světa. „V Indonésii mluví jen velmi málo lidí anglicky a vláda chce tímto programem šířit jejich kulturu,” říká. „A ono to funguje, znám spoustu holek, které si přivezly indonéského manžela,” směje se Hanka. 

Ona sama se rozhodla pro studium indonéštiny, aby mohla lépe pracovat s mísní komunitou v souvislosti s ochranou tamních želv. „Ani profesorky na katedře anglistiky ale neuměly anglicky, takže jsem si prostě musela koupit slovník a učit se za pochodu,” popisuje svoje zkušenosti. „Po dvou měsících jsem uměla základní věty a na konci osmiměsíčního studia jsem zvládla napsat závěrečnou práci o třiceti stránkách v indonéštině. 

Indonéská oblast Berau je nejdůležitější místo pro želvy v celé jihovýchodní Asii, ročně sem připlouvá na pět tisíc želv, většinou karet obrovských, ale i pár kriticky ohrožených karet pravých. „Už při studiu na tamní univerzitě jsem začala jezdit po místních želvích centrech a našla jsem projekt, ke kterému jsem se pak připojila jako dobrovolník,” pokračuje ve vyprávění Hanka. Po skončení svého prvního působení napsala reflexi, kam by se dal projekt posunout. „Bylo to hodně o sbírání dat, chyběla ale práce s komunitou,” vysvětluje. Z projektu se ozvali zpátky a požádali Hanku, aby přijela znovu. Nakonec tam zůstala 2,5 roku v kuse.

Finanční problémy a životní rozhodnutí

Pak ale původní organizace upustila od sponzorování projektu a místní ochranáři se obrátili na Hanku. „Co máme dělat? Máme se na to vykašlat? Ptali se mě tam všichni,” popisuje Hanka. Za tu dobu se jim podařilo rozšířit organizaci na další dva ostrůvky a dařilo se jim pracovat s místní komunitou. „Nešlo to jinak. Ze dne na den jsem tedy musela sehnat 105 tisíc měsíčně, což není úplně málo,” říká stále trochu vyděšeně Hanka. 

Už přes dva roky se jí to ale daří. Založila spolek Chráníme mořské želvy a jeho prostřednictvím projekt dál financuje. „Mezi dárci jsou jenom jednotlivci, naštěstí už chodí tak 40 % peněz pravidelně. Jedna paní posílá pravidelně 48 Kč měsíčně, teď ale přispěla několik tisíc jednorázově. To mi vyrazilo dech. Tu a tam dostaneme větší příspěvek, jako třeba teď tenhle solární panely,” říká. 

Všechny peníze putují do Indonésie

„Lidi tady u nás včetně mě pracují zadarmo,” zdůrazňuje. „Občas je to, jak říká moje babička, poslání k pos*ání,” směje se. Peníze jdou na provoz centra. Největší částku tvoří platy místních ochranářů, každý činí 5000 Kč měsíčně a je na místní poměry průměrný nebo spíš podprůměrný. „Kdyby šli pracovat do nějakého obchodu, vydělají si peněz víc. Třeba rybáři ale mají naopak menší peníze,” dokresluje Hanka. „Další náklady tvoří benzín do lodě, kterou se dostávají na šedesát kilometrů vzdálené pobřeží. Jezdí tam jednou za deset dní pro zásoby. Něco stojí jídlo pro ochranáře, benzín do generátoru na elektřinu a motorka či pronájem auta, když je potřeba,” vyjmenovává Hanka. Organizace potřebuje taky kancelář na pevnině, odkud se řeší administrativa a připravují se workshopy pro děti ve školách a pro místní obyvatele. 

„Než jim pošlu peníze, dostávám od nich vyúčtování předchozího měsíce. Mám tak kontrolu nad tím, na co se tyhle zdroje využívají. Skoro každý měsíc je na místě nějaký náš dobrovolník, se kterým komunikuji. Jednou za rok se vypravím na místo sama,” říká Hanka. 

Sběr vajec je pro zloděje neodolatelně výnosný

Centrum jako takové se nachází v oblasti Berau, který je pro želvy nejdůležitější v celé Asii a celosvětově je svým významem na osmém místě. 

Hlavní hrozbou pro želvy v těchto rozvojových oblastech je nezákonný sběr čerstvě nakladených vajíček. „Jedno vajíčko se dá prodat v přepočtu za 24 Kč, ve snůšce jich je kolem stovky a za jeden večer se dá posbírat klidně i pětatřicet snůšek. Běžná výplata v Indonésii je kolem pěti tisíc korun. Pro místní je to hodně lákavé,” propočítává Hanka. 

„Jednou jsem náhodou narazila na paní, která sbírala želvě vajíčka snad ještě než stihla dopadnout na písek. Prodávala je do Číny a Singapuru a říkala, že prodá asi 6000 vajec týdně,” vypráví Hanka. „Ještě si stěžovala, že dřív tam kladly vajíčka čtyři druhy želv a dneska už jen karety obrovské. Sváděla to na rybáře, kteří je loví do sítí,” dokončuje historku Hanka. 

„Naši ochranáři denně obcházejí ostrov a snaží se zloděje odradit,” říká Hanka. Většinou prý stačí, když jsou vidět baterky ve tmě. Obvinit a případně potrestat zloděje bývá ale těžké. „Snažíme se čin zdokumentovat a přinést důkazy, je to ale hodně složité. Korupce je jedna věc a člověk si navíc musí uvědomit, že ostrůvky jsou malé a zloděj je nezřídkakdy kamarád nebo dokonce příbuzný místního policisty,” vysvětluje Hanka. 

Hlavní náplní práce místních ochranářů je tedy neustále monitorovat a obcházet celý ostrov. „Ostrov je rozdělený na sektory po padesáti metrech a oni každý den počítají vajíčka, kontrolují hnízda a pomáhají čerstvě vylíhnutým želvičkám uvíznutým v písku,” popisuje hlavní práci ochranářů Hanka.  

Na ostrůvcích v Berau klade vejce 5000 želv ročně, za posledních 5 let tam napočítali 2 miliony vajíček. Sezóna želv tam nikdy nekončí. „V období od května do října sem připlouvá asi pětatřicet želv denně, mimo tohle období pak zhruba šest až deset,” vypočítává Hanka. Želvy se tu tedy líhnou každý den po celý rok.

Místní to dělají rádi, dobrovolníků není potřeba mnoho

Dlouhodobě tu pracují jen místní ochranáři. Dobrovolníci přijíždějí vždycky na měsíc nebo dva. „Nechci, aby tam jezdili lidi na dovolenou, ale pomoct a není jich tam potřeba zase tolik. Pomůžou posbírat odpadky, s každodenními činnostmi a taky motivují místní kluky. Když tam někdo přiletí na vlastní náklady, uvědomují si, že si někdo jejich práce váží a že má smysl,” říká bioložka. „Ta práce je musí bavit. Plat není nic extra a střídají se tak, že jsou čtyři týdny v kuse na místě a pak mají týden volno. Většina z nich nakonec odchází kvůli ženské. Místní ženy by do podmínek na opuštěném ostrově bez pitné vody a internetu nikdy nešly. Nebo by jim to spíš rodiče nedovolili. Pořád se bavíme o muslimské společnosti,” vysvětluje praktickou stránku života ochranáře Hanka. 

Zlepšení přijde, ale teď je v nedohlednu

V Indonésii jsou pořád důležitější problémy lidí než zvířat, je potřeba investovat do školství a zdravotnictví. „Byla jsem na pohřbu holky, které operovali slepé střevo a pan doktor jí zapomněl v břiše skalpel,” říká s hrůzou v hlase Hanka. „Věřím, že ekologii začnou řešit, ale nebude do dřív než za několik desítek let. Do té doby jim musíme pomoci,” uzavírá svoje vyprávění Hanka. 

Beseda v Divers Direct s Hankou Svobodovu

Jestli vás téma zaujalo a chtěli byste se přímo Hanky na něco zeptat, přijďte na dubnovou besedu pořádanou Divers Direct. Konat se bude ve středu 1. dubna od 19 hodin v potápěčském centru Divers Direct v Dejvicích. Více podrobností najdete tady. Celý výtěžek ze vstupného poputuje Hančině organizaci Chráníme mořské želvy. 

Udělejte si radost a přispějte na dobrou věc

Hanka pořádá přímo v Indonésii workshopy, na kterých se místní obyvatelé učí vyrábět turistické suvenýry z jiných materiálů než je želvovina. Zároveň spolupracuje s chráněnou dílnou a dalšími subjekty, které pro ni vyrábějí upomínkové předměty a výtěžek z jejich prodeje podporuje právě Hančinu organizaci. Vy si můžete tyto předměty koupit i prostřednictvím Potápěčského magazínu. Jejich přehled a podrobnosti najdete tady

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *